Nejtěžší část rozjezdu projektu je nejenom samotné psaní a dokopání se do práce. (Což se ukázalo také velmi náročným, když si musíte vydělávat na jídlo klasickým způsobem nešťastných smrtelníků a na psaní už nezbývá tolik času.) Řítíme se do toho ve dvou a tak jsme spolu chtěly nějakou tu hezkou fotku. Ale jak jsme již zjistily, vyfotit se spolu tak, abychom obě dvě vypadaly na fotkách ucházejícně je velmi těžkej úkol. Velmi těžkej.
Každá z nás to dobře známe, vyfotit se na první dobrou prostě nejde. Největší pravděpodobnost dobré fotky je v případě selfie verze. Je to fajn, protože se vidíte, upravíte a natočíte se tak, aby to prostě „tak nějak ušlo“. Eliminujete blbej výraz, odstraníte odstávající vlas, zastrčíte břicho, přestanete se hrbit a snažíte se dvě sekundy nemrkat. Done. Celkem dobré selfie je na světě. My se ale rozhodly pro kvalitnější foto a poprosily o vyfocení. A tak začal tří hodinový mordor. (Spíše pro fotografa, my se vlastně celkem pobavily a nasmály jako už dlouho ne.)
Jak jsem už naznačila, největším mínusem je, že se nevidíte. Nenastavíte se do toho svého (podle vás) nejlepšího a nejvíc lichotícího úhlu. A tak po pár zkušebních záběrech zjišťujete, že všude se objevuje spíše dvěbrady úhel, plešatý úhel, 100kilový a velkonosý úhel nebo jakýkoliv jiný špatný úhel, který existuje. Pravděpodobnost dobrého úhlu a tudíž i dobré fotky klesá úměrně s nárůstem počtu osob na fotce. Trefit všem (v našem případě dvoum) osobám ten správný úhel najednou je takřka nemožné. Osoby (my) se neustále hejbou, neumějí pózovat, nejsou moc fotogenické, když necrcají, tak se neustále něčemu chichotají. Je to s náma takový běh na dlouhou trať. A ta trať přestane vypomáhající fotografa po nějakém čase logicky bavit.
A tak nakonec vám nezbyde nic jinýho, než se smířit se svojí nefotogeničností a nedokonalostmi. Přijmout tvrdou realitu toho, že ty vaše fotky nebudou vypadat jak z časáku a nikdy nebudete vypadat jak holky z Pinterestu. Vyberete spolu tři ucházející fotky ze stopadesátidevíti možných a řeknete si, prostě to jsme my. Takový jsme a takový budeme. Nejsme dokonalý, normální naplavený trubky z vesnice, který to baví a na většině fotkách budeme rozmazané, ale své. A tak se budeme asi fotit na samospoušť.
