Vánoce na sněhu nebyly, ale i tak byly kouzelný! Co u vás? Já je prostě miluju. Stromku jsme se zbavili až minulej víkend. (Byl statečnej, ještě 14 dní by určitě vydržel. Měl u nás perfektní péči…) Ale ten sníh nám tak trochu chyběl a tak jsme kývli s přítelošem na nabídku vyrazit po Vánocích na hory. A tak jsme se 27. sbalili, oprášili dřívka a vyrazili. A teprve s kupou sněhu jsme se dostali do té pravé vánoční nálady! Jako v pohádce!
Přituhuje, přituhuje a nastává to nejlepší období roku – zima! Jsem ultra milovník Vánoc a chystám se na ně už od začátku listopadu. Než ale prosinec s tím už ne moc typickým bílým popraškem dorazil k nám, stihli jsme sbalit narychlo všech pět švestek a užít si ještě jeden poslední vejlet před koncem roku – tentokrát jsme nastartovali fáro a vyrazili do Německa, Leipzig volal. Proč zrovna tam a jaké to bylo? Čtěte dál.
Podzim je tady, babí léto nakonec trvalo opravdu jen týden… Sedím doma, zapálená svíčka, čaj na stolku. To je pro mě pravý podzim. Jak tu tak sedím, tak mi dochází, že jsem oproti Market opravdu lehce (no řekněme si to na rovinu, že lehce více) nezodpovědná, a že vždy mam nápady na články v hlavě, ale pořádně dlouho mi trvá, než něco sepíšu. Tak teď už ale opravdu!
Číst dál
Podzim je krásný období. Člověk může natáhnout svojí oblíbenou mikinu, bundu a čepici a jet se kochat barvami. A my to milujeme, když je barevno. Využíváme každé volné minuty a slunečních paprsků – aspoň nevykydnem u Xboxu – a vyrážíme ven. Vždycky se sebereme alespoň na pár hodin a vyrazíme ideálně někam z města. Pár týdnů zpátky jsme vymýšleli, kam vyrazit. Někam blízko Prahy, abychom to zas nepřeháněli. Nějakou vyhlídku. A tak jako online lidé jsme sedli a vygooglili Albertovy skály. Houby nesbíráme, tak sbíráme zážitky a vyhlížíme zimu.
Prodloužených víkendů je vždy potřeba využívat. Málokdy si necháme ujít příležitost vyjet kousek za hranice. A prodlouženej víkend o den, nebo i o dva, jsou na to ideál. Rakousko jsme si v poslední době opravdu zamilovali – líbí se nám kombinace krásné přírody a místní architektury. Ale i kombo jezer a hor, kdy můžeme vzít kola a jezdit hodiny po cyklostezkách anebo celý den hikovat a fotit, je perfektní. A tak jsme na konci září (S vyhlídkou nejspíše mé poslední dovolené v tomto roce… Fňuk.) vyrazili už podruhé do Rakouska. A zase to bylo úžasný!
Číst dál
Když nevíme kam vyrazit, vymejšlíme něco blízko. Hledáme blízká a neznámá místa, kam lze vyjet na prodlouženej víkend, nepotkáme tam moc Čechů a nevyjde to úplně draze. My jsme přírodní živli – rádi couráme hodiny venku, jezdíme na kolech, vylejzáme na vyhlídky a brouzdáme se lesem. Vejletíme za fotkou. Máme rádi venkov – však oba jsme z vesnice – a vracíme se ke kořenům. A tak nějak nám z toho vyšlo Rakousko… A rozhodně to byla nejlepší volba!
Číst dál
V poslední době nás s přítelošem začalo bavit focení. Baví nás příroda, ale i zajímavá industriální místa. Jsme fotografové amatéři, co to dělají pro radost. Pěkne se u focení vyvenčíme, projdeme se na čerstvém vzduchu (Já miluju už od mala bezcílné hodinové courání venku.) a pokocháme se nově objevenými zakoutími. Ale i nám občas dochází inspirace a tak člověk zkouší různě Googlit – co fotit v Praze? Nejlepší místa k focení? Většinou se ale dočtete takový ty profláklý fleky – Karlův most, Petřín, Vyšehrad a tak dále a tak dále. (Když chcete fotit v Praze, neznamená to, že nutně jenom Prahu…) Co se ale týče focení v městě, my radši ty rozbořeniny…
Číst dál
Už delší dobu jsme si pohrávaly s kamarádkou Luckou s myšlenkou, že bychom si dopřály takovou tu typickou holčičí dovolenou. Žádná velká turistika, jen moře vody a moře jídla. Možná i moře vína. A konečně jsme se k tomu dokopaly a zorganizovaly prodloužený víkend v jižní Itálii. (Přeci jenom italská kuchyně je jedna z mých nejoblíbenějších – pizzu bych mohla snad každej den! Takže jsme oblast nemohly vybrat líp.) Odpočívat, ležet, opalovačky (i když nemáme ani jedna žádný pigment a vypadáme jak z Finska), jíst a spát. A opravdu to byla pecka!Číst dál
Westerny já moc nemusím – výjimka je jen westernovej díl Návratu do budoucnosti s Calvinem Kleinem a Wild Wild West s panem Láskou. Ty jsou šmrncnutý scifíčkem. A to miluju. Ale obecně western není můj oblíbenej žánr. Nicméně nám teď o svátcích docházely nápady na vejletění a Boskovice byly téměr po cestě z Krkonoš do Brna. A tak když jsme se jeden den rozhodovali, co dál dělat – Boskovice byly jasná volba! (Ano, Jehlavanka.)
Paříži se přezdívá město světel a má být snad nejromantičtějším místem v Evropě. Nikdy jsem nebyla romantická duše a tak popravdě ani Paříž nebyla vysněná destinace, kam se jednou podívat. Ale asi jak stárnu, tak měknu… To už nezapřu. Hlavně pár mých šedých vlasů mě prozrazuje. V dubnu jsem byla vyslána na pracovní cestu právě do města zamilovaných a tak jsem zlanařila svého milovaného a podnikli jsme i nějakou tu turistiku po tom opěvovaném městě.
