Podzim je tady, babí léto nakonec trvalo opravdu jen týden… Sedím doma, zapálená svíčka, čaj na stolku. To je pro mě pravý podzim. Jak tu tak sedím, tak mi dochází, že jsem oproti Market opravdu lehce (no řekněme si to na rovinu, že lehce více) nezodpovědná, a že vždy mam nápady na články v hlavě, ale pořádně dlouho mi trvá, než něco sepíšu. Tak teď už ale opravdu!
Kdo by nemiloval Paříž, ještě když ji člověk spojí jak rekreačně, tak i pracovně?! 14 dní nazpět jsem odjela na týden do podzimní Paříže na školení ohledně make-upu – musím uznat, že tohle spojení mi přišlo absolutně dokonalé. Odjížděla jsem z práce sama, což bylo jediné, čeho jsem se poněkud obávala, nesnáším cestovat sama! Ale když jsem si bookovala letenky, hned sem si říkala, že musím jet minimálně o den dřív, abych se prošla podzimní Paříží. Plán byl pro mě jasný: Dior výstava, Eiffelovka, tentokrát se i cournout okolo Louveru a Montmartre.
Do Paříže jsem přiletěla někdy okolo oběda, rychle pro kufr a ubytovat se na hotel, abych toho ve volném odpoledni stihla co nejvíce! No co vám budu povídat, hotel si rozhodně nepředstavujte jako ten s balkonkem s výhledem na Eiffelovku, ale já jsem byla ráda, že jsem dorazila, ačkoliv jsem hlady šilhala! Takže šup taxík a: „Louver s’il vous plaît!“ Řekla jsem si, že vzhledem k nedostatku času a velkému hladu nebudu troškařit! Takže jsem zamířila rovnou do kavárny La Café Marly. Úžasný výhled, úžasné prostředí, co víc si přát!
Tak konečně plné břicho, úžasný počasí a teď honem na výstavu Dior, která byla asi 200 metrů od Louveru. Tří kilometrová fronta mě dost vyděsila, ale naštěstí jsem měla koupený lístek online, takže jsem byla ihned uvnitř! Musím říct, že ačkoliv tam bylo neuvěřitelně narváno, lidi se cpali a šílené vedro, byla to jedna z nejkrásnějších výstav, na které jsem kdy v životě byla, takže stoprocentně doporučuji! Výstava byla rozdělená na různé části, raná Diorova tvorba, historie, rodina, až po jeho smrt a následovatele, které Dům módy Dior následně vedli. Bohužel se nemohlo fotit s bleskem a většina místností byla ve velké tmě, ale doufám, že alespoň těchto pár fotek vás naláká na atmosféru Diorovy tvorby.
Upřímně upozorňuji, že po shlédnutí výstavy budete mít nejspíš depresi, stejně jako jsem měla já, protože jsem chtěla tak 98 % těch přenádherných šatů, kabátků, klobouků a večerních rób. Ale rozhodně to stálo za to!
Od pondělí nám začalo školení, asi to všichni znáte, první den nikoho neznáte, takže to chvilku trvá, než se rozkoukáte a najdete někoho k sobě do dvojice. Naštěstí to netrvalo dlouho a skamarádili jsem se tam téměř se všema! Školením vás nebudu zatěžovat, ale jednalo se zejména o trendy v make-upu, jak se vybírají barvy pro oční paletky, jak vzniká make-up, jaké jsou trendy na asijském trhu, historie řasenek (věděli jste například, že existovala řasenka s motorkem? Tzv. oscilační řasenka? Hlavní výhodou mělo být, že žena, která si řasenku aplikuje, vlastně nemusí dělat vůbec nic Řasenka to za ní provedena sama, stačí si ji dát k oblasti očí. No vzhledem k tomu, že na trhu už žádná není, tak to má svůj důvod. Nejenže řasenka byla extrémně drahá kvůli motůrku, díky kterému kartáček řasenky osciloval, ale také se náplň řasenky těmito rychlými pohyby vypotřebovala velmi rychle a řasenku měla žena všude po celém obličeji. Takže si upřímně ani nemyslím, že by se v nejbližší době takové řasenky na trh vrátily! 😀
Ale zpátky ke kultuře! Jeden večer jsme s pár lidmi ze školení zašli na večeři. Všichni stále mluvili o PINK MAMA, já jsem upřímně moc netušila o co jde. Rozdělily jsme se do taxíků a frčíme! Bylo to kousíček od Mouling Rouge, takže jsem byla ráda, že jsem se opět z hotelu někam podívala a že nemusím vyřizovat maily na pokoji jako zbytek večerů. Ve frontě před restaurací jsme čekali něco přes 40 minut, než vůbec otevřou, ale vzhledem k tomu, že jsme byli velmi blízko vchodu, jsme ani nechtěli jít jinam. A ta dvou kilometrová fronta za námi mě přesvědčila, že se bude jednat opravdu o něco super! Obecně jde o to: Italská kuchyně, na Paříž relativně levná využívající velmi kvalitní potraviny. Co vám budu povídat, bylo to úžasný!! Když se otevíralo, všichni pracovníci šli před restauraci a začali zpívat písničku na uvítanou a drželi u toho vycpané divoké prase a tančili! No nestačila jsem zírat! Obsluha uměla perfektně francouzsky a anglicky i přesto, že všichni byli Italové. Spousta předkrmů, vína, hlavní chod a já myslela, že prasknu!
Na to, že jsem nenapsala článek hodně dlouho, jsem se pěkně rozepsala co? Ale nebojte, blížím se k poslednímu dni! Poslední den je vždycky smutný, znáte to, nejdřív se vám někam nechce, bojíte se, než se člověk rozkouká a pak se mu nechce domů. Strašně jsem se skamarádila s dvěma holčinami z Finska, a nějak se mi od nich nechtělo. Většina lidí odlítala hnedka ve čtvrtek, já jsem měla letenku až na pátek ráno, takže jsem měla ještě relativně dlouhé odpoledne před sebou. Šup na hotel, převléct, a volat taxíka! Tentokrát k Moulin Rouge a odtamtud jsem se vydala pěšky na Montmartre.
Cestou na Montmartre, ačkoliv s mapou v telefonu v ruce, jsem trošku zabloudila. Ale možná díky bohu. Představte si uličku, plnou malých butiků a totálně francouzské módy. Byla jsem jak Alenka v říši divů. Samozřejmě jsem si něco koupila, to bych si asi vyčítala hodně, kdyby ne, ale také jsem tam toho spoustu nechala. Určitě pak s Market v nejbližší době nafotíme outfit. Ale abych se vrátila k cíli čtvrtečního výletu. Atmosféra Montmartre je úchvatná. Pouliční malíři, malé náměstíčko, podzimní atmosféra – nádhera! Zde jsem samozřejmě neodolala si nedat ikonickou Crêpe s nutelou! Šíleně sladká, ale v ten moment jsem se cítila jako rodilá Francouzska!
Paříž je úchvatné město, ačkoliv jsem se tam sama jako holka necítila extra bezpečně, nic se mi naštěstí nestalo! A rozhodně chci jet příště s přítelem, abychom se mohli zastavovat u všech kaváren, obchůdku a makaronek, které jsou na každém rohu.
Aurevoir!
Kristý
