Vánoce na sněhu nebyly, ale i tak byly kouzelný! Co u vás? Já je prostě miluju. Stromku jsme se zbavili až minulej víkend. (Byl statečnej, ještě 14 dní by určitě vydržel. Měl u nás perfektní péči…) Ale ten sníh nám tak trochu chyběl a tak jsme kývli s přítelošem na nabídku vyrazit po Vánocích na hory. A tak jsme se 27. sbalili, oprášili dřívka a vyrazili. A teprve s kupou sněhu jsme se dostali do té pravé vánoční nálady! Jako v pohádce!
Tentokrát jsme měli namířeno do Nassfeldu, je to lyžařský středisko na rakousko-italských hranicích. Vyráželi jsme s nadějí, že nepotkáme moc našich krajanů popravdě, a obecně že vlastně nepotkáme moc lidí. (Což teda nejde, vždy někoho potkáte, že jo. Ale omezit sociální interakce na minimum.) Tenhle ráj lyžařů se nachází v nadmořské výšce od 610 do 2020 m. Celková délka lyžařských drah je 110 km, což byla opravdu pecka! Člověk se fakt vyjezdí. Jsou tu také menší skokanské můstky. Kromě toho také údajně 80 km běžeckých tratí, 55 km zimních turistických stezek, sáňkařské dráhy a pět přírodních ledových ploch na jezerech Pressegger a Weissensee. Středisko je vybaveno mnoha lanovkami sedačkovými i kabinkovými a velkým počtem lyžařských vleků. A my jsme z místa byli všici mega nadšení. A toho sněhu a výhledy!
Počásko nám tuze přálo, sluníčko i trochu hřálo! (Heh, dám se na básničky asi.) Takhle – mráček nebyl ani jeden, sluníčko i svítilo. Ale i přesto bylo k ránu i -15 stupňů! A já jsem zmrzlina pořád. Takže jsem to tentokrát fakt nepodceňovala a oblíkla se, co to šlo. Naštěstí se člověk při jízdě zahřeje, hlavně když sníh padá takovým tempem, že vlekaři nestíhali sjezdovky upravovat. Pak si na stehna celkem zaberete (zlatý fitko teda). Ale stálo to za to! Většinou jsme toho sněhu neměli dost, tak jsme se šli odpoledne ještě vyválet do lesa. (Popravdě takovýho sněhu jsem neviděla někdy od dětství, tak se toho muselo využít.)
Na vejletu bych neměnila nic, byl to jeden z nejlepších Silvestrů – zavalená ve sněhu! Už se mi po horách zase stejská…
